e-mail    Debatní kniha    Mapa stránek    Hlavní  
 Veverčák a mravenec 
 
„Mravenečku!“ zavolal veverčák dolů do strže.
„Mravenečku! Mravenečku!“
Věděl, že tam mravenec není, že je na návštěvě u lva daleko v pošti. To je zvláštní, pomyslel si veverčák, a stejně ho volám a přitom si myslím: kdoví, možná mi odpoví.
„Mravenečku! Mravenečku!“
Strž se příkře svažovala dolů a rostlo tam kapradí a pokřivené borovice. Veverčák šel opatrně po kraji, uklouzl a skutálel se dolů.
„Mravenečku!“ zavolal ještě jednou, ale teď už velmi silně a beznadějně. Tu se kolem něho setmělo. Kde asi teďka jsem? pomyslel si po chvilce. Opatrně šmátral kolem sebe. Ucítil něco slizkého.
„Mravenečku!“ vykřikl. Ale myslel přitom: „Pomóóc!“
„Neboj se,“ povídá šnek. „To jsem já.“
Veverčák si s ulehčením povzdychl a pomaloučku už začal něco rozeznávat. Nad sebou uviděl nebe, kolem sebe keře a pod sebou černočernou zem.
„Kde to jsem?“ zeptal se.
„Jo,“ povídá šnek. „Co ti mám na to říct? Tady, řek bych. Ale to ti toho asi moc neřekne.“
„Ne,“ povídá veverčák. „A jak se odsud dostanu?“
„O tom sem nikdy nepřemýšlel,“ řekl šnek.
„Mravenečku!“ vykřikl veverčák nanovo. „Mravenečku! Mravenečku!“
„Co to znamená?“ zeptal se šnek.
„Ach,“ povzdechl si veverčák, „vlastně nic.“
„A mohu volat taky?“ zeptal se šnek. A volal tichounce a dlouze: „Mravenečku, mravenečku.“ Nepřišli na nic jiného, co by tam na dně strže povídali nebo volali. A tak je tam taky našel mravenec, když se na krku labuťáka vracel z pouště a uslyšel zezdola z veliké dálky tichounké volání: „Mravenečku!“
„Co tady děláš?“ zeptal se veverčáka mravenec, když přistál.
„Já myslel, že už se nikdy nevrátíš,“ povídá veverčák tiše.
„A já tady bydlím,“ řekl šnek. „Ale nevím, jestli to chceš vědět.“ Mravenec se na šneka chvilku pátravě zadíval a pak řekl:
„Pojď, poleť taky.“ A nastoupil s veverčákem labuťákovi na záda.
„Zůstanu zatím tady,“ řekl šnek.
„Pro všechny případy, kdybyste na to dosud nepomyslili.“ Labuťák roztáhl křídla a chystal se k odletu.
„Mravenečku,“ povídá šnek.
„Copak?“ zeptal se mravenec.
„Mravenečku, mravenečku,“ nato šnek.
„Co to má znamenat?“ zeptal se mravenec. Šnek se podíval na veverčáka, jako by potřeboval pomoc.
„Ále,“ řekl veverčák, „vlastně to neznamená vůbec nic. Tak poletíme.“ Vzlétli a letěli vzhůru strží rovnou do lesa.


Tellegen, Toon
1. ukázka
2. ukázka
3. ukázka
4. ukázka
5. ukázka