e-mail    Debatní kniha    Mapa stránek    Hlavní  
 Veverčák a mravenec 
 
Jednoho dne slunce tolik pálilo, že se skoro všechna voda vypařila.
V řece zbývalo tu a tam jen trochu tmavého bahna. V něm se tlačil kapr, struh a koljuška.
„Pověs něco před slunce,“ křičeli ti tři na drozda.
„Co ?“ křikl drozd.
„Něco !“ zakřičeli zas ti tři. „Všecko !“
Ale drozd neměl nic, co by před slunce zavěsil. Když vážka letěla nízko nad vyschlým řečištěm, vrazila do oblázku a úhoř uvázl v suchém bahně. Veverčák, mravenec a některá jiná zvířátka stála na břehu a hleděla dolů.
„Jsem celý přeschlý,“ naříkal si kapr. Zvířátka se mezi sebou radila a vyslala vránu, tesaříka a slona, aby došli „veverčák pro mrak. Ti tři byli pryč dlouho, protože široko daleko žádný mráček nebyl. Ale nakonec přišli se starým, šedivým mrakem.
„Radši se na něho nekoukejte,“ řekl brouk. „Ten mrak není k ničemu.“
Byl to takový odrbaný mrak. A kdyby to zrovna nebylo tak vážné, veverčák by se určitě dírám a trhlinám v tom mraku zasmál. Vrána a slon vytahovali mrak nad řeku a brouk přitom udílel rady.
„Pospěšte si,“ volala štika.
„Trochu doleva,“ volal brouk.
„Stojíš mi na ploutvi,“ vykřikl pstruh.
„Já už dál nemůžu,“ zamumlala koljuška, napolo schovaná pod vyschlým žabincem. Mrak konečně visel nad řekou. Vrána vzlétla a zobákem do něho píchla. Mrak se roztrhl a dolů spadla najednou obrovská spousta vody. Losos a okoun vyskočili, rozrazili ocasem vzduch a rychle odplavali.
Na obloze po mraku nezbylo vůbec nic, slunce pražilo ještě silněji než předtím. Ale v dálce se objevilo pár mráčků, které rostly, temněly a připlovaly blíž a blíž. Veverčák a mravenec nakonec museli utíkat, aby byli před deštěm doma.


Tellegen, Toon
1. ukázka
2. ukázka
3. ukázka
4. ukázka
5. ukázka