e-mail    Debatní kniha    Mapa stránek    Hlavní  
 Veverčák a mravenec 
 
Jednoho rána vypadalo všechno docela jinak.
Veverčák vykoukl z okna a uviděl, že je vzduch zelený. Protřel si oči, podíval se znovu, ale vzduch byl pořád zelený a strom proti jeho oknu byl bílý a třpytil se, jako by byl ze skla. Veverčák se rychle oblékal a přitom si povšiml, že má šest nohou, a ne dvě a že má jen docela maličký ocásek. Skulil se z buku dolů a uháněl za mravencem.
„Mravenečku, mravenečku !“ pokřikoval.
„Jó,“ ozvalo se za dveřmi. Hlas, co promluvil, zazněl temně. A když se dveře otevřely, stál tam mravenec se dvěma choboty místo rtů a jenom s jedním okem trochu na stranu pod bradou. Nos měl žlutý a jinak byl růžový a semtam měl na sobě ohnivě červenou skvrnu.
„Co je s tebou ?“ zeptal se veverčák. Mravenec pokrčil rameny a jedním ramenem se přitom dotkl stropu a druhé se jen stěží pohnulo.
„To já nevím,“ povídá pořád stejným hlubokým hlasem.
„Pojďme se na to podívat,“ povídá veverčák. Vyšli ven a všechno bylo jinačí než jindy. Mech byl žlutý, lesní pěšina stoupala přímo vzhůru a končila v červeném mraku, který voněl senem. Řeka proudila vedle svého koryta a kapr měl tenké červené nohy a brodil se po břehu.
„Kdopak má tohle asi na svědomí ?“ ptal se veverčák. Veverčák a mravenec se vydali za těmi, které znali, na chvilku se zastavili u ještěrky a kolibříka, zavrhli pavouka, vyloučili brouka a nakonec už nedokázali na nikoho přijít. K polednímu dostal mravenec chuť na kořen stromu, který nikdy neměl rád. Protože některé stromy teď byly hlavou dolů, mohl se do toho hned pustit. Veverčák si vzal kousek hlíny a myslel na věci, na které jinak nikdy nemyslel: na tkaničky, suky, na zlámaná pera. To odpoledne potkali hodně zvířátek. Každé vypadalo jinak, ale ne tolik, aby se nedalo poznat. Dokonce i slon s ostny, malýma růžovýma ušima, se zobákem a se stovkou kratičkých nohou byl slonem. Přestože zpíval smutnou písničku a ve vodě plaval naznak.
K večeru si všichni na ty změny zvykli. Mravenec omotal své choboty kolem kořene vrby a hlasitě žvýkal a veverčák vypravoval o putování pod mořem, na které se nikdy nevydal.
Nad lesem se objevil podlouhlý namodralý měsíc a celá obloha se třpytila, až na hvězdy, které visely ve vzduchu jako černé flíčky.
Tu noc se všem zdály sny o nejroztodivnějších věcech. Veverčákovi se zdálo, že má dvě nohy a obrovský ocas, že se o něj pohodlně opírá a hryže bukvici, zatímco mravenci se zdálo, že líže sladký kompot a ještě mu to chutná. Koljušce se zdál sen, že dovede plavat. To je prima, říkala si ve snu. Dovedu plavat. „Tiše !“, vykřikl krtek, který ležel vedle koljušky na vrcholku topolu. Zdálo se mu, že hloubí podzemní chodby. Možná právě putuju za nějakou dobrotou, divil se ve snu.


Tellegen, Toon
1. ukázka
2. ukázka
3. ukázka
4. ukázka
5. ukázka