| e-mail Debatní kniha Mapa stránek Hlavní |
Nazdar, dostali jste se na stránky Ladislava Laciny, zvaného kamarády (a někdy i sebou) Laaca. Co mám o sobě napsat? Bydlím kousíček od Říčan ve vesnici Strašín. Příjemné místo. Postupně se nicméně mění na satelit Prahy. Narodil jsem se v listopadu 1982. Napřed jsem chodil na říčanskou základku a z páté třídy přešel na státní gympl. Moc rád na to období vzpomínám. Na perfektní spolužáky, se kterými dodnes držíme kontakt. Povětšinou příjemní a zajímaví lidé a v neposlední řadě pěkná sbírka všelijakých magorů. Po maturitě jsem studoval na 3. lékařské fakultě UK. Tam už přituhlo, bylo potřeba se doopravdy učit, ale nakonec jsem všechny zkoušky složil a 21. června 2007 jsem se na den přesně po šesti letech studia stal lékařem. Hned od srpna 2007 jsem nastoupil jako doktor na plicní kliniku v Praze v nemocnici Na Bulovce. Ze začátku to byla opravdu hrůza a děs, chtěl jsem všeho nechat, prašit s doktořinou a najít si normální práci, ale nakonec jsem se zaběhl, zvykl si a snad se i leccos naučil. Důležité je, že jako obor se mi plicní lékařství (přesněji obor tuberkulóza a respirační nemoci) zalíbil a začal jsem se v něm atestovat. Po dvou letech práce na Bulovce jsem se konečně vydal na kolečko, tedy na povinné stáže v jiných, ale příbuzných, oborech. Tehdy jsem si rekl jsem si, že by bylo pěkné podívat se taky jinamm, poznat trochu jiný kraj, nejlépe takový, kde je hezky a kde by se mi líbilo mít třeba chatu. Takže od října 2009 jsem pracoval na interním oddělení v Trutnově, bydlel na doktorské ubytovně a domů jezdil jen občas na víkend. 
Práce v Trutnově byla mnohem příjemnější než předtím na Bulovce. Proto jsem nějakou dobu vážně přemýšlel, že bych tam zůstal a nevracel se. Přeci jen to ale byl interní, a ne plicní obor, kterému jsem se do té doby věnoval a přítom jsem zjistil, že mě to pořád táhne k plicím a takové trávicí ústrojí mě zajímá mnohem méně. Proto jsem se s obavami v červnu 2011 na plicní na Bulovce zase vrátil. Ve staronové práci na mě naštěstí nezapomněli a až mě překvapilo, jsem jsem rychle zaplul do každodenního provozu kliniky. Poměry se zlepšily jenom trochu, drsné jsou pořád, ale asi už jsem nějaký ošlehaný krkonošským větrem nebo zkušenostmi, kdo ví, že se tentokrát cítím mnohem spokojenější než když jsem na Bulovku nastoupil poprvé. O dva roky později se mi povedlo složit atestační zkoušku a tím se můj vzdělávací proceš završil a teď je ze mě plnohodnotný plicař.A zatímco do Trutnova jsem odjížděl sám, tak z Trutnova jsem se vrátil s přítelkyní Lenkou. Na Strašíně se jí naštěstí líbí, našla si novou práci v domově důchodců a nové známé a přátele. Na podzim 2011 jsme začali s přestavbou nevyužívané části domu, nebo spíše statku, mých rodičů, abychom bydleli ve vlastním. Dělníci byli šikovní, stavba dopadla dobře a vznikl moc pěkný podkrovní byt. 28.července 2012 u nás s Lenkou nastala velká změna, protože jsme se vzali a teď už jsme Lacinovi. Podívejte se na fotky ze svatby.
Co ještě o sobě napsat? Jsem tedy ženatý, krevní skupina AB a pří procházení mých stránek rychle zjistíte, že mazi mé zájmy patří hlavně počítače a programování zvláště. Mám ale štěstí v tom, že jelikož se počítači neživím, tak se můžu věnovat ne tomu, čím bych si vydělal, ale tomu, co mě baví. A to je hlavně stařičký a půvabně nedokonalý operační systém DOS a komunita kolem něj. Taky jsem prý rusofil. Napřed jsem tvrdil, že ne, ale pak jsem zjistil, že jsem se naučil rusky a byl jsem tam dvakrát na dobrovolné lékařské stáži a jednou jenom tak, takže je to asi pravda :-) Kromě fotky z práce po pravé straně jsem nahrál i několik dalších z civilu. |
