| |
Je hezky, a tak Čmelda a Brumda trénují létání. Vyjdou na palouček, kde se potkají s motýlem, který jim předvede fantastické akrobatické číslo. Ráno totiž sosal čerstvou rosu. Brumda se opatrně rozlétává - docela mu to jde, ale Čmelda jen tak stojí a kibicuje. Přijde k nim ještě Beruška, ale Čmelda ji vyfakuje, že je to houby beruška, když nemá tečky. Ona na to, že je malá a tečky se jí ještě neobjevily. Raději pak šla lítat s Brumdou. Dokonce i sluníčko se na Čmeldu namíchlo a schovalo se za mrak.
Z mraku ale vypadla obrovská zlomyslná kroupa.
Kroupa Čmeldu honí a honí, až ho zažene domů a uvězní ho tam. A začne mrazit, až se Čmelda bojí, aby nezmrzl. Brumda a Beruška naštěstí přemluví sluníčko, aby vykouklo a kroupu rozpustilo.
Čmelda je celým zážitkem tak otřesen, že už je na všechny příjemný a hodný.
Na Čmeláky přišla veliká voda a začala jim zaplavovat domeček. Dokonce jim do něho na lodičce drze vplula housenka. (...já si plavu se svou lodí....) Voda stoupá a stoupá a čmeláky už vyhnala na střechu. Když už to s nima vypadá blbě, tak je zachrání vítr
a přenese je do bezpečí.
Brzo ale voda opadne a je dobře. Ale domeček je ztracen. Ale ne !
Nakonec ho na dvoukoláku(!) přivezl luční koník.
Maminka oba čmeláky pošle sbírat med. Čmeldu to ale moc neba, a tak letí na průzkum. A jak tak letí, tak to napálí so pavučiny starého ošklivého pavouka. A je v pytli...
„Teď máš štěstí, rozumíš mi, ty tlustá včelo, že sem právě, že sem po obědě. Víš?
Ale, hele, počkej, až vyhládnu, to nebude trvat dlouho. Já jsem měl malý oběd, víš ? ...“
Cvrček ale zahraje na housličky a pavouk usne. Brumda s maminkou Čmeldu hledají, až ho nakonec doopravdy najdou. Ale nedokážou přetrhnout vlákna pavučiny. Naštěstí jim pomůže housenka, která je přehryže.
Čmelda je volný a z ukouslých provázků si cvrček udělá nové struny pro své housličky.
Čmeláci nasbírají spoustu medu, tak se rozhodnou, že pozvou cvrčka na ochutnávku. Oba chtějí jít s maminkou za cvrčkem, ale ta říká, že někdo musí u soudku s medem zůstat a hlídat ho, aby ho někdo neukrad. Čmelda teda že zůstane...
Když se ale potom maminka s Brumdou a cvrčkem vrátí, nenajdou ani Čmeldu, ani soudek.
Kolem chvátá Kvapník a Brumda se ho chce zeptat, jestli neviděl něco podezřelého. Ale Kvapník je úplně mimo (Asi jako lidi z našeho fyziologického ústavu) a není schopen sestavit větu. Brumda na něho ale vyzraje lstí a pootočí šipku do Pytlíkova tak,
aby mířila na pavučinu. Kvapník se zamotá a konečně je schopen se trochu soustředit. Soudek ukradl Pučmeloud, ale o Čmeldovi nic neví.
Všichni se tedy vypraví k Pučmeloudově chalupě. Tam sedí Pučmeloud s palicí, dobývá se do soudku a hrozivě kleje: „Tisíc stonožek a milión ponožek !...“
Pak se rozmáchne a znovu hroznou silou praští do soudku. Bylo to ale nějak šejdrem, ten se vymrští do výšky a rozkřachne se o zem. A jaké překvapení ! Uvnitř není žádný med, ale otřesený a přežraný Čmelda.
Nakonec tedy skončí bez medové hostiny, ale cvrček přesto udělá krásný koncert.
Tenhle díl teda nebyl nic moc: Maminka ráno budí oba čmeláčky a straší je přitom čmeláčím strašidlem Pučmeloudem. Letí na jetelové pole sbírat pyl a cestou se přichomýtnou na módní přehlídku Otakárka Fenyklového. Čmelda s Brumdou jsou celí nabuzení na
Pučmelouda a pořád se ptají: „Tohle je Pučmeloud ?“
„Ne, to je Otakárek“
„A tohle ?“
„To je housenka“
Ale jak už to tak bývá - věci na které hodně myslíme se nakonec skutečně stanou. Jaké je jejich překvapení, když přiletí domů, že se do jejich domečku dobývá opravdový Pučmeloud.
„To je zajímavý - tady je to samý sádlo. Samý sádlo... Všude kam si sednu samý sádlo.“ ??? (Pučmeloud si asi plete sádlo a med)
Čmelákům ale pomůže Větřík, který Pučmelouda prostě odfoukne.
Čmeláci se chystají na výlet, ale sotva vyjdou, tak najednou ŘACH !
Zřítil se jim domeček. Krtek si totiž nějak spletl cestu a vynořil se přímo v podlaze. Z baráčku zbyly jen trosky. Čmeláci smutně meditují a chystají se na znovupostavení domečku, až si to k nim přihasí Sršáň. Slíbil jim, že jim pomůže a machruje, jakou má děsnou sílu. Ale čmeláci mu musí napřed přinést čerstvou ranní rosu, potom medové koláčky, pak další rosu a to a ono...
A vůbec nestaví a jenom sedí, pije a žere.
Pak už zapadne sluníčko a stmívá se. Naštěstí se Sršáň vzchopí a pustí se do díla. (Podej kládu kamarádu...)
Přitom jim z lucerničky svítí Světluška. („Prosímtě děvče, drž světlo rovně.“)
No, asi svítila trochu šejdrem, protože ráno se zjistí, že domeček je trochu naklopený na stranu.
Tuhle nepříjemnost ale spraví krtek, který trochu podryje jednu stranu a domek vyrovná.
Čmelda s Brumdou letí hledat čtyřlístky. Jeden najdou a čekají, kdy přijde pravé čmeláčí štěstí. Zatím přiletí vosička Zlatěnka. Povídá jim o biografu. Najednou se z ampliónu ozve pozvání do letního kina. Sedí totiž na sloupu veřejného rozhlasu.
Zlatěnka ohrne nos, že to je na ní moc buranský a odletí do města. Čmeláčci ale zamíří na představení. Běží pohádky. Usadí se ale před objektivem promítačky, takže dělají stíny. A tak je promítač lapí do sklenice od piva. Pak začne pršet a všichni lidi včetně promítače se rozprchnou. Čmeláci tedy zůstanou uvěznění.
Příjde noc - maminka má starost a oni do rána klepou kosu. Naštěstí je zachrání krtek, který se úžasnou náhodou vynoří poblíž.
Mají totiž čtyřlístek a přinesl jim pravé čmeláčí štěstí.
Co nejrychleji pak letí domů.
V domku pod mateřídouškou se narodilo miminko. Čmeláci vezmou džbánek toho nejjemnějšího nektaru jako dárek a jdou k Mateřídouškům na návštěvu. Ale jaké to bylo jejich překvapení, když tam dorazili. Z domečku se sice ozýval pláč - to čekali,
ale to nebrečel novorozenec, ale jeho maminka. Malého totiž někdo před chvílí ukradl !
Obě čmeláčí maminky pláčou nad prázdnou kolíbkou, ale Čmelda s Brumdou vyrazí po únoscových stopách. A ty je dovedou až hádejte ke komu.
Jasně. K Pučmeloudovi. Vyrazil totiž na jednu ze svých loupeživých výprav, kdy bral všechno co mu přišlo pod ruku („Jé to je věcí! A samý předměty...“) a nechtěně vyčóroval i nemluvně. Ale to si dal !
Miminko brečí a brečí. Aby ne, Pučmeloud je totiž čmeláčí strašidlo. A tak je rád, když se vynoří Čmelda s Brumdou. Jen ať ho zbaví toho malého ubrečence. Čmeláčci po něm ale chtějí, aby vrátil všechny nakradené věci. Napřed se sice ošívá, ale pak svolí.
(Tak jsme chytli zlodějíčka...)
Čmeláčci tedy nakonec v pořádku předají miminko. Sice ještě trochu pofňukává, ale to spraví jejich dárek. Jejich nejjemnější nektar.
Čmelda s Brumdou si dávají siestu na lučním kvítku. Když tu přiletí zvědavá vosička Zlatěnka. Dají jí ochutnat nektaru. Náramně jí to chutná. Prý je to stejně dobré jako bonbóny. Čmeláčci ale nevědí, co to je. Zlatěnka málem vomdlí, že jsou takoví primitivové, ale zavede je do města do cukrárny. Ale dostat se do výlohy mezi dortíky není tak jednoduché. Což o to, Zlatěnka je tenká jak nitka, ta se protáhne i úzkou štěrbinou, ale Čmelda s Brumdou jsou baculatí a dovnitř se nedostanou. Tak jenom smutně a mls
ně koukají, jak se Zlatěnka cpe. Ale i oni se nakonec dočkají. Do krámu vejde holčička, a ta si jich všimne a přemluví maminku, aby jim koupila nějaký turecký med nebo co.
A Brumdovi i Čmeldovi to moc chutná a vezmou si kousek i domů.
U čmeláků se maluje. Čmeldu s Brumdou ale chytne taková mánie (jak říká Čuba: rapne je mamrd), že natírají na bílo všechno, co jim přijde pod pracky. (motýla i jeho larvu...) A tak takhle řádí a vzdalují se od domova, až si na zemi všimnou nějakého paroží
. A hned že si to vezmou domů do pokojíčku. Ale najednou kňaf !
Parohy se zaklaply a brouk Roháč lapil oba včelí medvídky. A že by od nich chtěl na bílo vymalovat svůj domek. Čmelda s Brumdou v podstatě nejsou proti, ovšem jenom do doby, než dorazí k Roháčovi domů. On bydlí ve starém vzrostlém dubu a chce ho celý na bílo !
Čmeláčci vědí, že jsou v pytli. Roháč je milostivě pustí domů vyspat se, ale hned jim pohrozí, že když ráno nebudou na místě, tak si na ně teda došlápne. Obavami se skoro nevyspí. Ale simsalabim, ráno kouknou z okna a vidí - všechno je bílé.
Přišel první mrazík a na všem nechal jinovatku. Roháč je nadšen a čmeláci jsou zachráněni.
Moc pěkný díl. Zima už klepe na dveře a konají se poslední přípravy. Tesařík přiveze dříví na zimu a maminka ho pozve na oslavu - rozlučku se sluníčkem a s létem. Čmelda a Brumda se ještě chvíli potloukají venku a narazí na podivnou bytůstku. A je to sama
Zima. Má podobu jakési létající chlupaté housenky (nebo indiánského opeřeného hada Quetzalcoathla) Tak se s ní pošťuchují a hrají si s ní, až jí uvězní v překlopeném hrnci. A zapomenou na ni.
A na oslavu už se sbíhají hosté („Vítáme vás všechny, hlavně brouky s bombardóny, ale i ty, co nám půjčí na zmrzlinu.“)
Mejdan je v plném proudu a Čmelda s Brumdou decentně tyranizují Světlušku, až upustí lucerničku. Venku se pak smíří a všimnou si překlopeného hrnce. Nějak jim nedojde co je uvnitř a klepou do něho.
Ťuk ťuk a nejedou „Křach.“ Hrnec se rozletí a Zima je osvobozená. A hned začne studený vítr a metelice. Oslava už se ale stejně chýlí ke konci a je fajn, že Zimu takhle zdrželi.
U čmeláků je velké prádlo, ale Čmelda s Brumdou mamince spíš překážejí než pomáhají, a tak je pošle na louku napást koníka. Čmelákům se zdá, že koník vypadá nějak schlíple, tak mu začnou hrát na trumpetky. Hudba je to ale až příliš divoká a hlasitá, a koník se splaší a uteče neznámo kam. Poblíž je ale cvrček, který přiláká koníka zpátky svými housličkami. Písničkou jemnou a medovou. Ale čmeláčím klukům to pořád není dost a chtějí se na něm trošičku projet. Ale kůň je hned shazuje a taky je kope. Takže Brumda hodně zblízka zjistí, že koníkovi chybí podkovy. Jdou tedy za broukem Kovaříkem, aby jim nějaké vykoval.
Koník tedy dostane nové, ale pěkně rychlé a neposedné - stříbrné.
A tak je veze tryskem přes hory a doly a dokonce i po duze (!) až se včelí medvídci neudrží a spadnou z jeho hřbetu. Nic se jim ale nestane a koníkovi naštěstí také ne. Housličkami ho podruhé uklidní a zpátky přivede cvrček.
Maminka dělá doma velký úklid, a aby zaměstnala i oba čmeláčky, tak jim do rukou jim vrazí
jejich trumpetky a přikáže jim, aby si je na louce perfektně vyleštili, aby byly jako nové.
Pošle s nimi i Paví očko, aby na ně dohlédlo.
Čmelda s Brumdou si je doopravdy vyleští jedna radost. Brzy se u nich objeví Sršáň a prozradí jim, že našel obrovskou trumpetu, ale
že by potřebovala taky vyčistit. Oba bráškové kupodivu souhlasí a jdou s ním.
A tady pozor, zde je překvapivý moment!
Sršáň je nejenom že nesežere, ale ukáže se, že nelhal. Nicméně se mýlil, na zemi neleží trumpeta, ale starý gramofon se zesilovací troubou.
Jenže patří Pučmeloudovi, který je načapá a uvězní uvnitř gramofonu a chce po nich aby mu hráli.
(„Těpic, u všech jepic!“)
Sršáň a Paví očko shání pomoc až konečně najdou krtka, který je vysvobodí.
Jde o intelektuálně značně hodnotný díl.
|
|
|
|
|
|
|
