e-mail    Debatní kniha    Mapa stránek    Hlavní  
 O pěstování čajovníku 
 

O pěstování čajovníku

Když jsem byl na základce v páté třídě, tak jsem vyhrál biologickou olympiádu. Učitelka byla celá šťastná, protože to znamenalo, že jsem porazil i o rok starší borce včetně těch z gymplů. Brala to jako svůj profesionální úspěch, definitivně jsem se zařadil mezi její oblíbence a jednička z přírodopisu se už brala jako hotová věc.
Stinnou stránku měla tahle událost doma, protože rodiče byli sice spokojeni také, ale máma si pak oblíbila pokyn: „Teď, když jseš ten uznaný biolog, budeš mít na starosti zalévání kytek.“ Dům jsme měli velký a kytek v něm byla velká spousta a brzy mě tahle „výsada“ začala pěkně štvát. K zahradnictví ani k zemědělství jsem tehdy žádné sklony neměl.
Až mnohem později jsem vzal na milost pěstování brambor a pak paprik a začal rozšiřovat počet květin ve svém vlastním bytě.
A jednou, když jsem na internetu procházel katalog jedné firmy s rostlinkami, tak jsem si všiml, že prodávají také semena čajovníku. Do té doby mě nenapadlo, že by se dal podomácku pěstovat, ale jelikož mám čaj rád, tak mě to okamžitě zaujalo. Hned ze začátku jsem si stanovil, že to, že bych si mohl popíjet vlastní čaj, mě vlastně nezajímá a že mi jde prostě o to, pěstovat neobvyklou rostlinu. Přes Osiva-semena jsem si objednal balíček s pěti kusy. Jak je patrné na obrázku, připomínají lískové oříšky. Mají tvrdé skořápky a pokud je rozlousknete, je uvnitř měkčí vnitřek. Na přibaleném letáku bylo doporučení, že je vhodné tvrdou skořápku narušit a že je třeba trpělivost, protože klíčení trvá kolem šesti až osmi týdnů. „Fajn! “ řekl jsem si, vyloupal vnitřky ze skořápek a zasadil je stejným způsobem, jako to dělám třeba s melouny nebo s paprikami. Tedy do automatových nápojových kelímků s několikrát proděravěným dnem a vysypaných zahradnickým substrátem. Proti vyschnutí jsem truhlík s květináči zabalil do většího igelitového pytle a trpělivě čekal. Při zalévání jsem nakukoval, jestli něco neraší, ale nerašilo. A po osmi týdnech jsem opatrně rozpitval jeden z kelímků a ke svému rozmrzení zjistil, že ze semeno se přeměnilo v hromádku tuhé páchnoucí pasty. Zkrátka naprosto shnilo. Rozebral jsem i ostatní čtyři a tušení mizérie se potvrdilo - shnily všechny.
To mě nakrklo, tak jsem začal na internetu pročítat různé tipy na klíčení čajových semen. Odnesl jsem si z toho dojem, že jsem nic zásadně špatně neudělal, jen že to vylouskávání ze skořápky byl přehmat a že by bylo bývalo naopak dobré semena na den nebo dva dny namočit ve vodě. A pro sebe jsem si doplnil, že jsem asi semena přeléval, protože hlína byla mokrá jak v nějaké bažině.
Všechno jasné, nová objednávka, semena jsem den nechal ve vodě, pak zasadil do kelímků se zahradním substrátem a dával si pozor na přelévání. Šest týdnů nic, osm týdnů nic. Pitva. Hlína je sice vlhčí než jsem myslel, ale mělo by to být ještě v pořádku. Čajovníkový oříšek vypadá stejně jako při zasazení, takže váhám, jestli ho mám rozlousknut. Neměl jsem u sebe žádný louskáček, ani improvizovaný, takže jsem oříšek opatrně rozkousl. Okamžitě se mi v ústech objevila odporná pachuť. Uvnitř zdánlivě bezchybného oříšku je úplně stejná páchnoucí mazlavá hmota jako při předchozím pokusu a teď navíc i vím, že odporně chutná. Ach jo. Ostatní semena jsou na tom úplně stejně. Grrr.
Chvilku jsem dumal, jestli se dál snažit a pak mě napadlo, že by chyba mohla být v tom internetovém obchodě. Co když prodávají prošlý šmejd?
Pro další pokus jsem zvolil obchod Semenaonline. A rozhodl se pro přísně vědecký přístup. Už je nebudu pěstovat v kelímcích, ale v průhledných plastikových sáčcích, kam přidám speciální půdu pro čajovníky, udělám jednorázovou zálivku definovaným množstvím vody přes injekční stříkačku a sáčky si nechám přišpendlené hezky na očích. Byl jsem na sebe pyšný, jak jsem to hezky vymyslel, ale po několika týdnech se v postupu objevila slabina. Semena chcípla úplně stejně jako v kelímku.
To už jsem ani moc rozmrzelý nebyl a neúspěchy jsem si vyložil tak, že semena čajovníku mají prostě extrémně malou klíčivost a že v internetových obchodech jsou svině, jelikož na to neupozorňují.
Tím by to bylo skončilo, ale za nějakou dobu jsem jel pracovně do Olomouce a zrovna to bylo v době, kdy tam probíhala Flora Olomouc. A tam byl chlapík, který prodával sazenice čajovníku. Dal jsem se s ním do řeči, vyprávěl mu o svých neúspěšných pokusech a on mi v podstatě moje vývody potvrdil. Přesněji řečeno mi to tak nějak odkýval, hovorný opravdu nebyl a možná měl pocit, že ho zdržuji. Každopádně se vyjádřil v tom smyslu, že se semeny je sice problém, ale sazenice jsou pak už v pohodě, akorát se musí nechávat v chladnějším místě přezimovat.
Transport z Olomouce domů jsem v už tak přeplněném autě nechtěl riskovat, ale vzápětí jsem si ze Subtropického zahradnictví Kruh objednal dvě rostlinky. Bral jsem to jako mrzutý kompromis, protože ke koupeným rostlinám nemám takový vztah jako k těm, co si vypěstuji ze semen. Zkrátka k nim nepřilnu. Měl jsem dopředu rozmyšlené okno kam je postavím - směřuje na západ a je na podestě na schodech, tedy ještě v místech, kde se netopí. V létě tam není horko a v zimě sice chladno, ale odhadem tak kolem 10°C tam je. Mezitím už jsem měl z internetu nastudované nějaké další informace o pěstování rostlinek čajovníku. A ty povzbudivé nebyly. V protikladu, co říkal chlapík z Olomouce se internetoví diskutéři shodovali, že problém je i s většími rostlinkami, že často začnou bezdůvodně hnědnout a pak odumírat. A že pomáhá denní rosení listů, ale i tak že jde o nejistý podnik a že jsou čajovníky choulostivé mrchy. Povzbudivě naopak vyzněla kniha Čaj od Viljama Pochljobkina. Podle ní je čajovník rostlina tvárná, dá se celkem dobře šlechtit a skutečně byla vyšlechtěna odrůda, která byla schopná volně růst na Ukrajině a také v Kazachstánu. Leták ze subtropického zahradnictví ovšem bohužel nesliboval jakékoliv přizpůsobení drsnějším podmínkám. Nepotěšilo mě, že rostlinky z pošty dorazily trochu pomordované. V jednom případě byl dokonce květináč částečně vysypaný. Čajovníky jsem každopádně umístil na vytipované místo, vzal si k srdci, že velmi špatně snášejí vyschnutí substrátu a opatrně zalil. Dopředu jsem si řekl, že takové rozmazlování, jako ostřikování listů se u mě doma provozovat nebude a doufal, že čajovníky se s tím vyrovnají.
Tempo chcípání bych zhodnotil jako středně rychlé. Každý týden zhnědlo několik listů, které posléze spadly a nové nenarůstaly. Zkoušel jsem zalévat více, nezalévat, i k tomu rosení jsem se snížil, ale za dva měsíce bylo po všem. Mrtvé rostlinky jsem vysypal na hnůj, kde je vzápětí rozklovaly slepice, snad aby stvrdily úhyn.
Nějakou dobu jsem myslel, že si dám s čajovníky definitivně pokoj, ale pak mě začala hlodat myšlenka. Jestliže je příčina nevzcházení semen jejich špatná klíčivost, tak by se to dalo přebít tím, že bych semen vysel hodně. Jenže oba dva e-shopy dodávají po pěti kusech a zrovna zadarmo také nejsou, takže nějaká veleobjednávka by se celkem prodražila. Právě v té době jsem objednával na čínském Aliexpressu nějaké počítačové součástky, tak mě napadlo, jestli v nabídce náhodou nemají i čajovníková semena. Čínský obchod by mohl mít semena čajovníku čínského, ne? Železná logika neselhala a objednal jsem balení po pětadvaceti kusech, a to levněji než z českých obchodů balení pětikusová.
Překvapivě brzy dorazily jak součástky tak semena. Teď, když jsem měl pocit, že mám semen mnoho, tak jsem použil ještě jeden trik, na který jsem několikrát narazil při svých internetových průzkumech. Některé zdroje totiž radí, semena namočit do vody nejméně na jeden den, na to jsme už narazili, přičemž pointa je, že některá klesnou ke dnu a některá zůstanou plavat na hladině. Ta kleslá by měla být mnohem perspektivnější než plovoucí. Někde se radí plovoucí část vyhodit, jinde sice nevyhazovat, ale zabývat se jimi odděleně, protože vzešlé rostlinky mohou být neduživé.
Při rozbalení balíčku mě nemile překvapilo, že některé čajovníkové oříšky byly povleklé tenkou vrstvou jakési bílé plísně. Doufal jsem, že asiat snad ví co dělá, když mi to posílá a že to třeba nevadí. Pět semen jsem nechal do rezervy, dvacet nasypal do mísy s vodou. Devět jich kleslo, jedenáct zůstalo na hladině. Tedy 45% slibných semen. To vypadalo nadějně. Lámal jsem si hlavu, jak provést naklíčení a řekl si, že nejmenší riziko převodnění a nejlepší možnost kontroly bude, když semena nechám klíčit v plastovém boxíku ve vlhké kuchyňské papírové utěrce. Boxíky jsem si nakonec udělal dva - jeden pro kleslá semena, druhý pro plovoucí.
A už za měsíc se rapidně vylepšil můj vztah k čínskému lidu, protože první semena ze skupiny kleslých začala klíčit a za další dva týdny vyklíčila všechna. Jedno tedy, pravda, později pošlo, ale to se vykompenzovalo druhou skupinou, tou teoreticky neperspektivní, protože tam překvapivě vyklíčilo sedm semen. Takže klíčivost všech semen dohromady nakonec byla 80%. To vůbec není špatné.
Pak bylo období, kdy jsem se bál, jestli jsem se neradoval předčasně. Klíčky se prodlužovaly jen neochotně a semena se netvářila, že by chtěla vytvářet zárodky stonků a listů. Patnáct naklíčených semen mi ale přišlo jako dostatečná rezerva, takže jsem je nastrkal tentokrát ne do kelímků, ale do sadbovače a ten celý umístil do miniskleníku. A znovu jsem se bál přelití, takže jsem zaléval injekční stříkačkou, do každé komůrky po 10ml vody. A pak se dlouho nedělo nic. Nakonec jsem znervózněl a jednu komůrku sadbovače opatrně rozhrabal. A tentokrát jsem měl radost. Stonek s prvními lístky byl těsně pod hlínou. A v dalších dnech začaly velmi zvolna rašit jednotlivé rostlinky a nakonec jich vzešlo všech patnáct. Začal jsem zalévat trochu více - příděly vody jsem zvýšil na 15 a posléze na 20ml vody jednou týdně a pořád udržoval miniskleník uzavřený. Pak přišla fáze zrychleného růstu a zakrátko už vršky rostlinek dosahovaly poklopu miniskleníku.
Bylo jasné, že vlhké uzavřené mikroklima mladým čajovníkům svědčí. Rus ale tvrdil, že čajovník je rostlina tvárná a že se přizpůsobí. Rozhodl jsem se přivykat je k normálním podmínkám v bytě.
Byl pátek. Odjížděli jsme na víkend k tchánovi. Zhodnotil jsem situaci příhodnou k aklimatizaci a nechal víko miniskleníku odkryté. Vrátili jsme se v neděli pozdě večer, ale čajovníky jsem zkontroloval až v pondělí.
A byl jsem zděšen. Všechny rostliny měly zplihlé zhnědlé listy a jedna vypadala na umření. A to se stalo za tři dny!





Znovu jsem překlopil víko, raději znovu zalil a doufal, že se čajovníky vzpamatují. Ten, co vypadal na umření, umřel, ale ostatní se postupně vzpamatovaly. Už ale začalo být naléhavé, že se v miniskleníku neúnosně tísní. Přemýšlel jsem co s tím. Zjevně jim neprospěl náhlý výkyv vzdušné vlhkosti. Doma jsem nakonec našel tenkou, ale hodně velkou igelitku, nejspíš po nějakém kusu oblečení. Byla na několika místech děravá, ale to jsem chápal jako klad, protože jsem chtěl čajovníky postupně odvykat od vysoké vzdušné vlhkosti.
Po této změně rostliny asi tři týdny trucovaly, ale pak se přece jen rozhodly, že zkusí dál růst. Další fáze bylo přesazení do větších květináčů. Do nich už jsem nechtěl dávat normální zahradní substrát, ale rozhodl jsem se namíchat vlastní směs. Měl jsem nastudováno, že čajovníky nesnáší zásaditou půdu, takže jsem připravil směs rozleželého hnoje, písku, hlíny ze zahrady a perlitu. Býval jsem mohl vzít z práce papírky na testování pH z moči, ale, vlastně nevím proč, jsem se na to vykašlal.
Jedna rostlina přesazení výmluvně zhodnotila tím, že chcípla, ostatních třináct to akceptovalo. Znovu bylo potřeba zvýšit zálivku. Pořád mám obavy z přelití nebo naopak nedolití, takže nadále příděly vody přísně reguluji. I když teď už ne injekční stříkačkou, ale skleničkou na koňak. Postupně jsem odkrýval překryv z igelitové tašky a rostliny aklimatizoval na běžný vzduch v místnosti. Další rostlina mi kvůli tomu zařvala, ale ostatní se zatím drží. Dělá mi ale starosti, že se u rostlinek zastavil růst. To není nutně špatně, protože čajovníky mají růst sezónní - mají jarní a pozdně letní přírůstky, takže vyjmutím ze skleníkového prostředí jsem je asi přesmykl do nerůstové periody. Další výhled je ovšem nejistý. Na začátku listopadu jsem všechny rostlinky přesunul do nevytápěné předsíně, protože mám za to, že tip se zimním snižováním teploty je správný krok.
Pro případné zájemce bych dosavadní zkušenosti shrnul takto:
  • Čajovníky jsou choulostivé mrchy. Jak semena, tak rostliny.
  • Pro výsev ze semen doporučuji čínské e-shopy. Semena jsou tam asi čerstvější, a proto lépe klíčí.
  • Osvědčilo se namočení semen na dva dny a pak rozdělení na ta co klesla a ta co zůstala plavat.
  • Semena a čerstvě vzešlé rostlinky jsou mimořádně náchylná na uhnití při přelití.
  • Později jsou naopak velmi citlivá na vyschnutí substrátu.
  • Libují si ve vysoké vlhkosti vzduchu.
  • Nesnášeji rychlé snížení vzdušné vlhkosti.
  • Vlastně nesnášejí jakoukoliv změnu.








WebZdarma.cz