e-mail Debatní kniha Mapa stránek Hlavní

O pěstování brambor ze semen

Je zajímavé, že z biologického hlediska ještě není definitivně vyřešená otázka, jaká je hlavní výhoda pohlavního rozmnožování oproti nepohlavnímu. Jistě, díky němu můžou biologové hupsnout na bioložky a pořádně je vobtáhnout. To ale není to, co mám na mysli. Respektive takhle - pokud jsme naťukli téma rozmnožování a sexu, tak nevyhnutelně musíme přejít k tématu brambor. Takže, lilek brambor, čeleď lilkovité.
Tahle rostlina se totiž rozmnožuje převážně nepohlavně. Tvoří známé hlízy - brambory, co si asi všichni dáváme občas k obědu. A všichni víme, že když na jaře do země zasázíme brambory, tak, snad, vzejdou, z každé vznikde bramborový keříček, který na kořínkách vytvoří spousty dceřiných brambor, které můžeme sníst. Nebo znovu zasázet.
Jenže brambora umí i vykvést. Možná si pamatujete ze školy, že původně byl lilek brambor dovozený z Jižní Ameriky jako okrasná rostlina, právě pro své květy. A bramborové květy mají své opylovače (ne, opravdu nejde o mandelinku bramborovou). A dojde-li k opylení, snad dojde i k oplození (pořád se okolo toho točíme), květ se změní v plod a v něm se začnou formovat semínka.

Možná se pletu, ale mám za to, že zatímco bramborové hlízy, a i ty květy, zná každý, tak plody, botanicky klasifikované jako bobule, zblízka znají jen lidé, kteří brambory někdy pěstovali. Podívejte na přiložený obrázek - připomínají drobná nezralá rajčata. Jeden z důvodů, proč nejsou bramborové bobule všeobecně známé je ten, že jich je daleko méně než květů. A proč to tak je? Protože bramborový pyl je na tom ještě daleko hůře než sperma evropských mužů. Z valné většiny je sterilní.
Nicméně, když k oplození dojde, tak se zformuje úplně funkční plod plný dobře klíčivých semen. A teď se zamysleme - má smysl zabývat se nějakými bobulemi a semeny, když můžeme prostě zasadit hlízu? Možná ne a možná ano. Rozsáhlou oklikou se vracíme k první větě článku. Když generace po generaci pořád pěstujeme brambory jen z hlíz, tak nedochází k míchání genů. Teoreticky by se mělo jednat o identické klony. Teoreticky. V praxi ale v rostlinách občas vznikají samovolné mutace a zanesené změny genomu retroviry. Po generace nepohlavního rozmnožování se tyto změny kumulují, genom degeneruje, což vede k tomu, že výnosy klesají, rostliny jsou choulostivější, špatně rostou a vzniká dojem, že došlo k vyčerpání půdy a že je potřeba hnojit. To ale moc nepomůže, protože problém není v půdě, ale právě v bramborách.

Chybí ozdravný účinek splynutí dvou genomů, propracované buněčné mechanizmy opravy genetických abnormalit, tedy jakýsi reset kumulovaných genetických změn. Rostlinka vzešlá ze semínka by tak měla být zbavená v nukleové kyselině uložených virů a dalších nežádoucích příměsí. Uvádí se, že po takovém „genetickém restartu“ skokově vzroste výnos o 10-20% a na řadu let zůstane stabilní.
Kolegyně v práci, která je největší kapacita přes brambory co znám, tvrdí, že pěstování ze semen se v Evropě vůbec neprovádí a že se udržuje jen v některých oblastech Jižní Ameriky, odkud brambory pocházejí. Pravdu nemá, zapomněla na Rusko. Dají se tam koupit pytlíčky se semínky mnoha a mnoha odrůd, např zde. Tento e-shop připomíná další výhody pěstování ze semen. Jelikož semena vydrží až deset let, tak při pěstování nejste nijak závislí na tom, jaká byla úroda v minulém roce. A hlavně, semínek v pytlíčku je mnogo, přesto váží jen několik gramů a stojí pár rublů. Jde tedy o velmi levný způsob pěstování, pokud nemáte vlastní sadbové hlízy.
V Česku bych jako možnou výhodu viděl i to, že na brambory vypěstované ze semen by mohli slyšet všelijací biokokoti a ekomagoři a že by se zkrátka dala pořádně napálit cena, protože za exkluzivní mother-earth-friendly žvanec je zkrátka cool si připlatit.

Nicméně, ruské poště nedůvěřuju, české a obzvlášť říčanské ještě méně, ale hlavně - když už se pouštět do pěstitelských bejkáren, tak se vším všudy. Bramborové bobule si přece můžu opatřit na vlastní zahradě!
Na celé zahradě, z mnoha keříků a mnoha květů, se utvořilo jen několik málo řídkých trsů bramborových plodů. Počkal jsem na zežloutnutí natě a před pokosením je odebral domů. Doma jsem je nechal ještě asi tři týdny dojít a jednu bobuli jsem pak rozřízl. Překvapilo mě, kolik semínek uvnitř bylo - mnohem více než u rajčete, ale současně jsou bramborová semínka mnohem menší než rajčatová. Nakonec jsem proto zpracoval jen dvě bobulky - semínka jsem vyrýpal a rozložil na savý papír vyschnout.
Během práce s bramborovými bobulemi jsem si vzpomněl na knížku Marťan od Andyho Weira. Kosmonaut tam zůstane uvízlý na Marsu a k jídlu má jedině brambory, které si ve svém habitatu pěstuje. Brzy si začne zoufat, že se mu už všechny dosažitelné chuti z brambor přejedly a že tím dost trpí. Takže jsem zkusil, jestli by paletu chutí kreativně obohatily bramborové bobule. Jasně, vím, že obsahují solanin a že jsou tudíž dost jedovaté, ale hlad je hlad a sere pes. Asi ale bohužel musím všechny kosmonauty zklamat - jejich chuť je odporně hořko-kyselá a nevím, čím bych to zneutralizoval (natožpak na Marsu).

Vypreparovaná semínka jsem každopádně nechal být osm měsíců, což vycházelo do poloviny března. U nás za zahradě je celkem jasné, že přímé výsevy mají jen málo šancí. Brutální mnohaleté zaplevelení a občasné návštěvy slepic, které na zahradu občas pronikají ze dvora a všechno rozhrabou a vyklovou, jsou stopka pro většinu semínek.
Takže raději předpěstování podobně jako rajčata nebo papriky. Bál jsem se, že klíčivost semen bude tragédie, takže jsem zpracoval všechna a jak vidíte na obrázcích kolem, tak jsem je nechal naklíčit na mokré papírové utěrce na ruce. Jentak pro zajímavost jsem několik semínek také položil do kelímku s mokrou hlínou, kam jsem původně chtěl nasázet semínka paprik. V obou případech je důležité přikrytí, aby ani utěrka ani hlína v kelímku nevysychaly.
Výsadku do kelímku jsem nedával moc šancí na vzejití, případně jsem myslel, že vzešlé rostlinky brzy pochcípou, ale kupodivu se brzy objevily drobné zelené lístky na tenkých stoncích a sympaticky rostly. O něco pomaleji se vyvíjela semínka na utěrce, ale ani tady nebyl nejmenší problém s klíčivostí.

Už zmiňovaná kapacita od nás z práce varovala - také jsme zkoušeli pěstování ze semínek, také všechno vypadalo dobře, ale pak rostlinky začaly chcípat. Mně teda ne, nadějné rostlinky z utěrky jsem po jedné rozesadil do pěstebních platíček (to nemám rád, je to nudná a nimravá práce). Tím se jejich vývoj asi na týden přerušil, ale mezitím se rozbujely sazeničky v kelímku mezi paprikami.
Ukazuje se, že malé lilečky-brambůrky jsou hodně lačné po světle. Když mají málo sluníčka, tak se hodně protahují do dálky a mají chabé křehké stonky. Postupně ale sazenice sílí, zvětšují se jim listy a nakonec mladé rostlinky konečně začínají připomínat běžně pěstované keříčky brambor.
Fotky mám jako tradičně úplně tragické, protože jsem zase fotil pozdě večer, to znamená v pološeru a foťák si s tím neporadil. Přesto ale na jednom obrázku můžete vidět mladou rostlinku, tak už vytvořila miniaturní bramborovou hlízu. Toho dne jsem všechny sazeničky přesazoval do větších květináčů a hezky je zahrnul hlínou, aby vyvíjené brambůrky měly prostor na další růst. Během týdne je asi vysázím na definitivní místo, to znamená ven a budu čekat úrodu.