Představuji nejhodnotnější filmový počin všech dob !

Jste tak zoufalí z filmové a televizní produkce, že jste si našli duchovno i v Matrixu? Seznamte se se snímkem, který byl vyhodnocen jako duchovně nejnaplněnější, nejkvalitnější, morálně nejstabilnější a nejvíc obohacující v historii kina a televize.

Oba hlavní představitelé, bratři Brumda a Čmelda se hned v prvním díle projeví téměř jako Kain a Abel. Zatímco jeden je vzorem pro  mládež (jeho charakter připomíná Brandona z Beverly), na příkladu druhého je výstižně vykreslen špatný vliv zahálky, zejména na mladistvé (scéna, kdy černovlasý Brumda sbírá med a blondýn Čmelda se válí pod kopřivou - možno najít drobné prvky rasismu). Některé díly je možno použít jako výukový materiál při psychologických sezeních o kontroverzních sourozeneckcých vztazích (Čmelda se zvedá zpod kopřivy a vysypává Brumdovi hrníček s medem) a současně o jejich pevném neměnném poutu ( Brumda zachraňuje Čmeldu z pavučiny, z gramofonu, ze sklenice, z vězení......)
      Zde se také setkáváme s první z řady efektních akčních scén. Oba hrdinové učí létat (Brumda se snaží a létá, Ťuk /tady to na Čmeldu neopravím, ztratilo by to kouzlo/ ani ťuk) - drama vyvrcholí úspěchem, což je velice vhodnou pedagogickou upoutávkou na nutnost o svůj úspěch v životě bojovat.
Maminka přináší do díla aspekt sociální a feministický.  Žije s  oběma hlavními hrdiny sama a  je ukázkou praktické ženy moderní doby (sama čekající u chaloupky, zapřáhla děti do sběru prášku ). Je zde také naznačena nutnost zodpovědnosti mladistvých již v ranném věku. Píseň „...do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti...“ jasně poukazuje na nezbytnost spolehlivosti, vštěpované od útlého dětství (Brumda vždy včas, Čmelda opět jako příklad, kdy neuposlechnutí rozkazu je potrestáno obratem - viz jeho záchrana bratrem výše).
      Kontroverzní postava - Beruška - je od počátku jablkem sváru mezi oběma hlavními protagonisty. O jejím dobrém morálním profilu sice svědčí kvalitní rodinné zázemí a zodpovědnost při plnění zadaných úkolů, ale sklon k marnivosti (když vřeští, že není červená), a dále tendence k promiskuitě (výlety střídavě s oběma bratry), se jí upřít nedá. Ovšem tento  aspekt je pouze naznačen a autor jej řeší v závěru svatbou, což mně osobně připadlo populistické, neboť tím nezůstává vyřešena promiskuita berušky, právě naopak, tímto krokem se její citová nestabilita může svézt až k trojce v rámci jedné rodiny.
      Naprosto geniální bylo zařazení Kvapníka, který je výraznou studií současného vrcholového managementu. Nenásilně tak divák proniká do světa ovládaného stresem, penězi a mocí. Dokonce lze při podrobném zkoumání textu písně „Chvátám chvátám, nemám chvíli klid“ najít vykřičník, visící nad nebezpečím workoholismu.

Naopak Pučmeloun přináší svědectví o podstatě vzniku asociálních projevů u jedinců, nějakým způsobem vyřazených ze společenství. Jeho postava je skrznaskrz negativní. Arogantní obličej, zákeřné chování a neschopnost adaptace mohou způsobit u mladších diváků až odpor k sociálně hancicapovaným spoluobčanům, což jim v budoucnu může ušetřit výdaje za almužny. Tyto části příběhů ovšem přinášejí také vtipné návody, jak ušetřit za pojištění domácnosti a zůstat neokraden (...ta rodina má všude samý sádlo, furt sádlo) - doporučuji shlédnout.
      Opět naprosto geniální bylo vsunutí prvku sci-fi.  Kroupa je zdrojem nejen dramatičnosti, ale i návodem, jak postupovat, spatříme-li neidentifikovaný létající objekt „...zavřu ji v sednici, udělám z ní lednici...“ Praktičnost hlavních hrdinů zde získává zcela jiný rozměr a je navozena otázka preference zájmů jednotlivce nad zájmem kolektivu.

V několikadílném snímku výtvarníka Ivo Houfa najdete skutečně téměř vše. Pro ateisty nahrazuje seriál Desatero a pro tápající je paprskem světla ve tmách společenského bahna.
Dodá vám odvahu, touhu, najde řešení na všechny otázky.
Již nehledejte. Zakupte legální kopie tohoto zlatého díla, odveďte děti od počítačových her a japonských skřetů  Napichu a oddejte se sladkým tónům Petra Skoumala.

Doporučuji já jako jedna z chovanek docenta Chocholouška

Mladá a perspektivní skupina Včelí Medvídci Revival vznikla v hlavách jejích zakládajících členů (Honzy, Petra a Martina) již v roce 2002. Nutno dodat, že všichni byli tou dobou již ve značně podnapilém stavu. Celý rok tedy trvalo, než se trojice studentů Gymnázia a Sportovního gymnázia v Jablonci nad Nisou sešla na prvním nahrávání.
V srpnu 2003 tak vznikly první demo-nahrávky, které při jejich uvedení na Matesově chatě na Smržovce sklidily omračující úspěch. Proto se skupina rozhodla dále pokračovat v tvůrčí činnosti, a po napsání všech aranží nic nebránilo začátku nahrávání. Po několika týdnech strávených ve studiu Soustruh tak vznikla první deska pokřtěná 30. dubna 2004.
K jejímu vznku také nemalým podílem přispěla nová členka klávesistka Dáda, která se se stávajícím obsazením překvapivě rychle sehrála, a svou troškou do mlýna přispěl i známý raper Zdenda „Pinďour“ O'Linhart.
Bylo jisté, že koncert na sebe nenechá dlouho čekat. Před tím se obměnilo složení, přišla nám posila v podobě druhých houslí Pavlíny, ale poznamenalo nás i několik odchodů. Zůstalo však „silné jádro“ skupiny tvořené především zpěvákem Honzou.
Po festivalu v Dolánkách u Turnova skupina vzbudila více rozruchu a diskuzí než hlavní hosté večera, dostali jsme se i do vysílání Radia Contact Liberec. Druhý koncert na Rampě bohužel skončil fiaskem plynoucím z konzervativního přístupu zkostnatělého jabloneckého publika, a následným dočasným pozastavením činnosti skupiny.

PŘÍBĚH VČELÍCH MEDVÍDKŮ
Tedy myslím si, že představovat vám Čmeldu a Brundu by bylo skoro zbytečné. Jsou to oni báječní včelí medvídci, kteří s maminkou žijí v krásné chaloupce a každý den tropí nějakou tu nezbednost a prožívají různá dobrodružství.
Zrovna jako včera.
Čmeláčci se rozhodli, že budou závodit, kdo z nich dříve doletí z Kopretinového vršku domů do chaloupky.
Bylo to asi 300 sršních délek. Nedivte se, čmeláčci neměří v metrech, jako my. A také neznají žádné vteřiny ani minuty, ale čas se měří po jednom bzíku. Čmelda nabral směr domov a letěl rychlostí 6 sršních délek za jeden bzík.
Brunda 5 bzíků otálel a potom se rozhodl, že poletí zkratkou, která měřila jen 150 sršňodélek. Protože to byli s Čmeldou bráchové, letěli stejnou rychlostí. Jenže, představte si, zkratka vedla nad pozemkem zlého Pučmelouda, a co čmeločert nechtěl, Pučmeloud byl zrovinka venku před svou chatrčí. Brunda musel celých 20 bzíků počkat, než byl opět vzduch čistý k letu. Na vás, milé děti, nyní zbylo určit vítěze tohoto vzdušného závodu, kterého maminka odměnila žejdlíkem plným sladkého medu.
Pro zobrazení řešení stiskněte Ctrl-A
(Řešení: Dolétli stejně za 50 bzíků.)